HRAJEME SI JINAK V MATEŘSKÉ ŠKOLCE

Na začátku června jsem měla možnost ukázat něco málo z "hrajeme si jinak" v jedné pražské mateřské školce. A byl to skvělý zážitek - z mnoha důvodů. Vyzkoušela jsem si, že
1) Děti to opravdu baví! A to je pro mě nesmírně důležité. Přinesla jsem pár ověřených aktivit, které frčí u nás doma, a ono to fungovalo i tam - za dopoledne si jiné hraní vyzkoušelo přes 60 dětí od 3 do 6 let.
2) Všechno je o lidech! Když se chce, tak jde všechno - i donést do třídy plné dětí seno, hrách, rýži nebo písek s vodou. ;)

Děti přicházely ve skupinkách podle svých oddělení, každá skupina měla 45 minut na hraní. Ve třídě bylo připraveno 6 aktivit, což je obecně vzato příliš, ideální je 1-2 úkoly. Nicméně na ukázkové hodině byly děti vyzvány, že si mohou vyzkoušet jen to, co chtějí, ať si všechno prohlédnou a rozhodnou se samy, co chtějí nebo nechtějí dělat. Naopak výhodou tolika stanovišť bylo, že si opravdu všechny děti našly to, co je bavilo a netísnily se u jedné aktivity (když je na třídě víc než 20 dětí, je práce pro paní učitelky náročná).

PŘEČTĚTE SI: JAK SI UŽÍT PRIMA HRAVÉ LÉTO

Setkání s každou třídou jsme zahájili u bosonohého koberečku. Sama jsem se představila a řekla dětem, jak si doma hrajeme s našimi dětmi. Pak jsem se ptala, jestli to mají podobně - jestli rády chodí na písek a do přírody, jestli mají rády vodu a skákání v kalužích, jestli chodí v lese bosé a staví domečky skřítkům...? Všechno tohle je totiž základ pro naše "jiné hraní" - vnímat svět všemi smysly! A nechat dětem svobodnou volbu, netlačit je do něčeho, co nechtějí, ale dát jim možnost si všechno vyzkoušet. Někdo opravdu nemá rád pocit špinavých rukou - ok, to nevadí, může třeba vyzkoušet suché materiály, nebo mačkat papír, možnosti jsou vždycky.

Po přivítání si všichni vyzkoušeli chůzi po bosonohém koberečku - a protože naše téma bylo "život na statku" - chodili jsme nejprve opatrně jako lidé, potom jako pejsci s dlaněmi a chodily na zemi a nakonec jako kačenky v podřepu a to vám řeknu, to není žádná sranda! Ale děti to zvládly s přehledem!
Po téhle rozcvičce jsme si ukázali všechna stanoviště. Měli jsme dva druhy aktivit - se zadáním a světy v krabici (volná hra). Tak pojďte s námi na obhlídku:

1) Svět v krabici - rybník
Tohle bavilo děti asi nejvíc, ale taky ne všechny, některé se bály pod hladinu sáhnout nebo se nechtěly ušpinit a namočit. Je to krabice, která imituje prostředí venkovského rybníčku - na dně je písek, na kraji kamínky, na nich sedí žába a po hladině plavou kvetoucí rostlinky. Vedle jsou připravené nádobky a nástroje.
Dětem jsem řekla, že kdo chce, může si pohrát u rybníčku... A se že možná pod hladinou ukrývá víc, než by si myslely... (v písku byly schované drobné předměty - barevné kamínky, knoflík, malá plastová zvířátka...). Kdybyste viděli tu radost, když něco z toho objevily!

Takhle nějak to vypadalo v průběhu hry! Bylo teplo, takže drobné zmáčení trička jim nevadilo, ale jinak musím říct, že opravdu voda zůstala jen tam, kde měla, nikdo ji schválně nerozlíval, nedělali hlouposti a respektovali daná pravidla. Nejvíc to bavilo děti 4- a 5leté.

2) Svět v krabici - ranč
Druhým nachystaným světem byl statek s koníky z úvodní fotky. Tady můžete vidět přípravu - v krabici jsou ohrádky s koníky, podestýlka je suchý hrách, ve zbylé části ptačí zob. Jako krmení mají koníci seno a tak jsou tam čerstvé zelené klásky a kombajn. Plastové postavičky koníků doplňují dřevěné figurky lidí, kteří na statku pracují. Vedle krabice je naznačená jedna ohrádka a další materiál na její rozšíření.
Děti byly opět vyzvány, že si můžou hrát na statku. Tahle myšlenka je nadchla! Okamžitě začaly tvořit další ohrady a pole, krmit koně a jezdit s kombajnem.

V průběhu hry vypadala podlaha ve školce takto! Když první chlapeček vysypal zrní z krabice na zem - měla jsem pocit, že bych ho měla zastavit a říct, že zrní zůstane v krabici. Ale pak jsem si všimla, že děti používají sypký materiál opravdu jen uvnitř vytvořených ohrádek, že v podstatě hranice respektují, jen si je kousek posunuly, protože nebyly předem dost jasně definované. A tak jsem je nechala, bylo úžasné pozorovat jejich fantazii! Navíc - zamést na konci to zrní byla otázka chvilky a děti se do úklidu také zapojily.

Další dvě ukázky jsou z aktivit, u kterých je očekáván konkrétní výsledek. Tenhle výsledek je ale u kreativních činností definován jen jako téma, materiál a technika. Nikdy neukazuju dětem předem předlohu, nebo svoji představu jejich výtvorů!

3) Malování jinak
Děti byly vyzvány, aby namalovaly statek - ale bez pomoci štětce. Dostaly k dispozici barvy, molitanové odřezky ve tvaru domečku, auta, travní klásky, koníka a vatové chomáčky secvaknuté kolíčkem. Žádný hotový obrázek jsem jim neukázala, chtěla jsem, aby vytvořily svoji vlastní představu, aby dostaly prostor být kreativní! Ne všechny děti se do malování chtěly zapojit - a i to je v pořádku. Nejdřív jsem měla představu, že to bude společná práce více dětí, společný obraz - ale to by vyžadovalo speciální přípravu a povídání okolo, na které jsem neměli v rámci ukázkové hodiny čas. Tak nakonec mělo každé dítko svůj obraz.

 A ráda bych vám tu ukázala tři z nich - je na nich totiž krásně vidět, jak si se zadáním každý poradí úplně jinak! Každý má svoji představu a svoji touhu, co si chce vyzkoušet. Ze zkušenosti vím, že když dětem (ale i dospělým!) ukážete předlohu, snaží se ji napodobit bez vlastního kreativního zapojení - a to je veliká škoda!

Dítě na horním obrázku minimalisticky využilo všechno, co mělo k dispozici - jeden domek, zelené políčko malované trávou, trocha poježdění džípem a obloha. Druhému se evidentně zalíbilo obtiskávat domečky a jeho statek je obrovský!

A tenhle klučina chtěl prostě jen jezdit po poli s auťákem - vybral si žlutou a červenou barvu, ze které mu vznikla krásná oranžová jako zlaté obilí, takže celý obraz vypadá jako pole po sklizni. 🎔
Stejné zadání, stejné materiály, a přesto je každý obraz jiný - protože každé dítě je jiné a potřebuje prostor pro svoji kreativitu.

4) Modelína jinak
Tohle pravděpodobně znáte - děti mají modelínu rády a rády z ní tvoří cokoliv je napadne! Super, podporujte je v tom. Třeba tím, že jim na hraní přidáte něco zajímavého. Já jsem přinesla domácí uvařenou modelínu a pak kuchyňské potřeby - prkýnka, váleček, vykrajovátka na cukroví a lékařské špachtle a vedle toho kovová ozubená kolečka, velké šrouby a knoflíky.

V průběhu hry tak vznikaly nejrůznější nanuky a cukrovinky a vedle toho taky zemědělské stroje za použití ozubených koleček obtisknutých nebo zapíchnutých do modelíny! 🎔
Tady je víc než kde jinde patrné, že důraz je kladen na proces a ne na výsledek. Děti to bavilo, vařily, míchaly barvy, obtiskávaly a pak svoje výtvory bez protestů zničily, protože modelína byla pro všechny.

Poslední dvě aktivity kladou na výsledek větší důraz než ty předchozí, jsou ale ukázkou toho, že i do předškolní přípravy a do činností, které se děti mají ve školce naučit, je možné vnést kreativitu, zábavu, nejrůznější materiály a používat víc ruce než nástroje.

5) Hledání předmětů v rýži
Krabice plná rýže ukrývá měkké barevné bambulky, tvrdé dřevěné korálky, a dřevěné tvary z vkládačky. K tomu mají děti k dispozici plech na pečení muffinků, plato od vajec s barevnými chlívečky a barevnou třídící podložku. Z nástrojů jsem jim nabídla kleštičky, malou vařečku a malý džbánek.
Zadání bylo opět velice volné - ve směs jen "zkuste najít, co je schované v rýži". To, že se následně předměty mohou třídit, nebo pro ně najít sprváné místo na podložce, to už bylo na dětech.

A zase si s úkolem každé dítě poradilo jinak - mladší hledali rukama a třídili podle barev (viz fotka pár odstavců výš), starší si pomáhali kleštičkami a samovolně vytvářeli třeba barevné řady korálků v plechu muffinů. Opět důkaz toho, že děti si najdou svoji obtížnost sami, když mají možnost. Každý potřebuje jinou výzvu, každý dělá, co zrovna umí. I bez explicitního zadání ze strany dospělých...

6) Kreslení do mouky
Kreslení prstem do mouky je daleko jednodušší, než kreslení tužkou. Můžete děti nechat kreslit libovolně, vlastní nápady, dovolit jim mouku nejprve prozkoumat - její strukturu a jak se na plechu chová. A potom nabídnout předlohy geometrických tvarů, nebo písmenek pro předškolní děti.

Celá akce byla koncipována jako ukázka možností práce s různými materiály - paní učitelky dostaly také krátký teoretický popis celé metody messy play a jejích benefitů. A to mě přivedlo na myšlenku, že bych tohle téma přes léto ráda víc rozpracovala a nabídla od nového školního roku i dalším školkám a vůbec dospělákům, kteří pracují s malými dětmi, nebo doma chtějí podpořit vývoj těch vlastních.
Myslíte, že by o to byl zájem? Přišli byste na takový kurz? A radši pravidelný s dětmi, nebo jednorázové zážitkové školení pro dospělé? 
Klidně mi napiště na email hrajemesijinak@seznam.cz, nebo na Facebook, budu moc ráda za vaši zpětnou vazbu. 🎔


Míša